Profesionální průvodcovské služby v Praze
Magická PRAHA jako symbol posledního soudu.
Praha je zjevení, zázrak, soulad monumentality i malosti a přízemnosti. To vše záleží na úhlu pohledu, z kterého chcete toto srdce Evropy poznat a pochopit… Slavné sídlo dvou císařů, centrum evropského dvora národů římsko-německých. Jindy pak spící, trpící, zapomenutá Růženka, po jejíž sličné tváři tolikrát prošly boty umolousaných žoldáků, že by Vltava přes ně nepřetekla. Co nešlo ukrást to rozbili, co šlo to naložili na povozy, osly i sobě na záda a rozvezli do celé širé Evropy. Čechy, střed Evropy, Praha její srdce, uprostřed Prahy hrad, uprostřed hradu katedrála a v jejím srdci kaple svatého Václava. Uprostřed kaple přes 1000 let hrob světce a vedle 16 tunový zvon Zikmund z roku 1549 jemuž puklo srdce v roce 2002 a jak pověst předpověděla město bylo zalito 500 letou potopou……….
Autentické charisma.
Autentické charisma Prahy nabízí své libozvučné menu a jde o pořádnou porci... Poznat jí, znamená seznámit se s nabídkou neuvěřitelných historických událostí, fabulací a pověstí, jež jí dodávají jedinečnou pestrost, rozmanitost i plnost prožitků. Díky své poloze a historickému vývoji na vás dýchá její geniální středověká harmonie a esprit. Ty pak v citlivé fantazii návštěvníka vykouzlí představu dokonalosti v jakémkoli denním nebo ročním období.
Její panenské rozbřesky nad Vltavou i noční magické hry stínů barokních a gotických zásnub, objímajících se na rozlehlých náměstích i v temných uličkách vás přímo vábí a uchvacují do náruče extatických prožitků………...
Zde všude je možné už po 1000 let zažívat malá i velká ale pokaždé nezapomenutelná dobrodružství.
Tvář Prahy je sexy paletou prožitků, jež se v prezentaci různých podob stávají zábavným požitkem namíchaným ze všech kulturních žánrů od literárních a hudebních počinů přes architektonický a historický vývoj až po strašidelnou lidovou pověrečnost pověstí z dávných i nedávných časů.
Pokud se zastavíte na Karlově mostě, nemůžete nevnímat toto místo jako středobod Prahy a jejích magických sil. Jste uprostřed kříže, sjednocení harmonických rovnovážných sil, vymezených vertikálním spojením mezi Pražským hradem a bájným Chrastenem (Vyšehradem).
Zde nemůžete nevnímat sílu symboliky Prahy jako otisk Karlovi duše. Pokoru ke vzkříšení, úctu k Praze jako možném místě posledního soudu... Poletující rackové zvěstují dynamiku pohybu dějinných událostí. Kdo je vyvolen a předurčen? V pokoře před bohem jsou si všichni rovni, neboť o spáse duše má být teprve rozhodnuto... Karlova zbožnost byla skutečná.
Tuto sílu pak přetíná horizontální spojení pravého a levého břehu od Petřína, přes kostel sv. Mikuláše na Malé straně po Týnský chrám na Staroměstském náměstí až po národní památník na Vítkově. Zde na mostě, v objetí barokních emocí skulptur nevíte, jaká si vás podmaní jako první… Jestli to bude rozkošnicky prohnutá Madona jež není ničím jiným než náboženskou stylizací vášně ženy oddané hrám lásky. Nemůžete nevidět pohyb křehounkých rukou lehounce rozhalujících si šat na ňadrech, houpavý pohyb milostnice a rafinovaný úsměv očí vypravujících o vítězství ženské krásy nad zmatkem mužova srdce.
Protějškem pak může být extatický duchovní prožitek drsného, až křiklavě patetického výrazu zkřiveného bolestí a svíravého utrpení ducha i těla.
To vše je barokní i gotická duše Prahy, její nepohyblivost i neuvěřitelná výrazová dynamika, jež se zrodila z tragických rozporů……..
Buďte připraveni na tento fascinující kulturní vpád do vašich emocí!!!
PŘIPOUTEJTE SE PROSÍM, PŘEDSTAVUJE SE PRAHA!!!
Po 1000 let pulzuje Praha jako srdce Evropy i bájné kotliny keltského kmene Bójů jež jí dal název Bohemia. Tak se v běhu staletí stala tavícím kotlem všech možných národů. Je to srdce v osrdečníku pohoří, jež jí vybavilo zvláštním druhem izolacionalismu. Monumentální vzepětí zažila za vlády císaře Karla IV. Lucemburského, kdy jejím konceptem byla inspirace tolerancí Jeruzalémského nebeského království. Kulturním vzepětím prošla i v době Rudolfínské. Bájná kotlina prošla i obdobím dehonestace, kdy byla zvána dýkou vraženou do boku německé říše.
Z období bájí a nepodložených spekulací se vynořuje první historicky doložený kníže z rodu bájného Přemysla Oráče. Kníže Bořivoj stojí na počátku její doložené historie. Píše se rok 880 až 890. Kolem Přemyslovských knížat zatížených historicky progresivní maniodepresivní psychózou se sdružuje první beneficiární (kořistnická) družina a přes pověstnou krutost sjednocuje české kmeny definitivně roku 995 vyvražděním Slavníkovců. Roku 935 je zavražděn kníže Václav a jeho smrt je počátkem budování kultu světce, jehož odkaz ochránce a patrona české země je pečlivě budován téměř okamžitě a uchován až do dnešních dnů.
Každý obyvatel české národnosti spojuje do dneška svojí identitu s postavou tohoto světce. Pod jeho praporcem se šikují kohorty válečníků, bojovníků od 10. Století. Sloužil kališníkům i katolíkům v 15. století, císařským i protestantům v 17. století a pod jeho jménem byla podepsána i svatováclavská deklarace, úmluva o založení Československé republiky ve 20.století.
Přes odluku státu a církve, je svatý Václav do dnešních dnů pojítkem světské a duchovní moci, symbolem českých elit i ochráncem slabých, rytířem ztělesňujícím duchovní i světské hodnoty. Tyto hodnoty jsou věčné a formují českou národní povahu v historickém klopotu, opírajíce se o autoritu věčného patrona co nedá zahynouti nám ni budoucím. Dokud tedy bude v českém království odkud brát na vydržování jeho spícího vojska, nemáme se čeho bát. A knížeti i jeho druhům tak můžeme popřát dál klidné spaní a aby se snad už radši nikdy neprobudili.
Podle pověsti je totiž svatý Václav pastýřem slabých i velitelem mocenské soldatesky, jež se určitě objeví až bude v čechách nejhůř. Vzhledem k tomu, že za dob knížete Václava bylo v čechách opravdu těžké žití, mravy drsné, mocenské boje nesmlouvavé a plné násilí, bratrovražd, znásilňování, zabíjení nevěrných žen a zneužívání otroků, žijeme prostou nadějí, že se kníže Václav hned tak neprobudí.
NA ÚSVITU STÁTNOSTI...
BĚDA VÁM ČECHOVÉ, BĚDA VÁM, ztratíte svoji svobodu a navždy už budete vystaveni jen útlaku, poddanství a robotě těm, co vydláždili svoji cestu k trůnu lebkami mrtvých bojovníků... - takto Kosmas charakterizuje vznik a stmelování českého státního útvaru pod vládou Přemyslovců. Tento proces byl pozvolný……….
Oblast české kotliny je vystavena ze západu franskému, saskému a bavorskému vlivu a od východu se přes naše území převalují v 7. až 8. století kočovní Avaři. Vzniká první a druhy kaganát. Všechny tito vlivy poznamenávají domácí usedlé obyvatelstvo, jež přejímá některé prvky ze života vládnoucích dobyvatelů. Hlavní mocenský pohyb proudů ve střední Evropě se pohybuje především v oblasti poddunají a české země jsou tak trochu stranou. I to je zřejmě příčina proč dlouho nebyl důvod k tomu, aby se příbuzné kmeny sjednotily a spojily v jeden státní útvar v reakci na nebezpečí zvenčí. Čechy spíše sloužily jako tranzitní prostor a důležité bitvy se odehrávaly na opačných pólech od české kotliny.
Tento důvod zřejmě nebyl ani v 9. století, demonstrace moci Bořivojem mezi lety 880 až 890 a obsazení sněmovního pole čechů se vysvětluje jako samovolný akt. Zde měl své místo i jakýsi předkřesťanský kult. Tento akt souvisel zřejmě s jmenováním Bořivoje Svatoplukem jako svého místodržitele v českých zemích. Velká Morava se nacházela v expanzivně mocenské fázi a dynamicky zvětšovala území svého vlivu. To trvalo pouze čtyři generace. Mocenské centrum Velké Moravy se nacházelo v úrodné oblasti Moravské brány a bylo jako první nárazníkové pásmo kočovných maďarských kmenů vystaveno prudkému nájezdu. Takto bylo definitivně rozvráceno. Moc kočovných maďarů byla tak silná, že poplatek z míru jim platili i němečtí vládci a to až do roku 955. Tehdy byli maďaři definitivně poraženi vojskem sjednocených německých zemí pod vedením saského krále Oty Černého. Tohoto tažení se účastnily i oddíly Boleslava I. z Čech a v bitvě u Lechu téměř všichni jeho bojovníci zahynuli. Maďaři poté ustoupili od kočování a usadili se.
Fáze 9. a 10. století je pro formování českého státnosti rozhodující.
Tehdy se vytvořily politické předpoklady a to především operativností Přemyslovců tím, že Bořivoj přijal kolem roku 884 křesťanství a to z rukou Metodějových. Tento rituál byl sice latinskou liturgií zpochybňován jako pravý ale po pádu Moravy a orientaci knížete Spytihněva na Bavorsko, tento panovník opět přijal křest a potvrdil tak vážný záměr Přemyslovců sjednotit české území pod svou vládou a dále vojensky expandovat a posilovat své pozice ve jménu šíření nového křesťanského náboženství. Bylo potřeba sjednotit duchovní principy a světské žádostivosti. Pod ideologickou pokrokovou rouškou se skrývala chtivost, agrese, kořistnictví, touha po moci, pokoření druhých, snaha po dominanci, nakazování, příkazy, rozkazy, nařízení. Bořivoj byl rozhodně schopný všeho a jako produkt své doby se v ní vyznal a uměl se v ní pohybovat. Tuto vizi předal pak i svým synům a jejich synům.
Jako výraz poděkování vyšší moci postavil Bořivoj první kamenný kostel na místě budoucího hradu pražského a zasvětil ho panně Marii.
Pět po něm následujících knížat tuto vizi úspěšně naplňovalo a položili tak základy uspořádání sjednoceného státního útvaru pod vládou Přemyslovců. Doba vyžadovala operativnost a nebývalou krutost. Úspěch mohl mít jen ten, kdo se nezastavil před ničím. Musel ale mít i notnou dávku štěstí. Přemyslovci se objevili ve správný okamžik na správném místě a patřičně to dokázali využít. Na jejich rukou lpěla krev, ale taková byla doba. Hůře než běsná zvěř, jako vlci šli tito naši „ochránci“ a rodina budoucích světců za svým cílem. Byli hnáni kupředu kořistnickou tlupou jež se kolem nich vytvořila a která dala základ nejprve benefiční a později pozemkové nobilitě. Ale takto se formovaly všechny středověké státní útvary. Silní jedinci z vůle boží vyvolení, předurčeni prozřetelností a vybaveni železnou pěstí a vůlí bez hranic začali nastolovat „MÍR“ případně pak ve 20.století dokonce konečné řešení. Historie matka moudrosti.
...Problém lidského štěstí je možné vyřešit tím, že se lidé naučí své otroctví snad až dokonce i milovat!!!
STRUČNÝ PŘEHLED DAT Z OBDOBÍ SJEDNOCOVACÍHO PROCESU.
- 5. - 6. století expanze slovanského obyvatelstva z východu - změna klimatu, neúroda, tlak pastevců-nomádů. Asimilace s germány.
- 6. století přitáhli Avaři a Slovany podrobují.
- Na Moravě Langobardi ale po tlaku Avarů utíkají do severní Itálie.
- První zmínky o sjednoceném kmenovém svazu (okolnostmi vnějšího ohrožení nepřítelem) pod vedením Sáma – kolem roku 631-2 jsou z kroniky tak řečeného Fredegára - klášter v Burgundsku.
- Říše Karla Velikého 768 – 814.
- 791 - porážka Avarů a Frankové se vracejí přes Čechy
- 805 - vpád Franků do Čech bavorští misionáři překlady latinských textů do místního jazyka.
- 845 - 14 českých náčelníků přijalo křest v Řezně
- 856 - přinucení 6 českých předáků přijmout franckou svrchovanost (za krále Ludvíka)
- 883 - křest Bořivoje, orientace na Velkou Moravu. Po obsazení sněmovního pole při dnešním pražském hradu Bořivojem, opozice vedená Strojmírem vyhání Bořivoje. Bořivoj se vrací z Moravy s vojskem. Založení kostela pany Marie – dnes 4 nádvoří.
- 889 - umírá Bořivoj
- 894 - umírá Svatopluk
- Nástup Spytihněva.
- 915 - založení kostela sv. Jiří – Vratislav
- 921 - zavraždění kněžny Ludmily
- 925 - zal. kostela sv. Víta – kníže Václav – rotunda 13 metrů.
- Mocenský převrat – Drahomíra z rodu Polabských slovanů Stodoranů nenávidí Sasko. Války Stodoranů se Sasy.
- 929 - Jindřich Ptáčník po porážce Bavorů vtrhnul do Čech – jednání s Václavem. Placení tributu.
- 935 - zavraždění Václava
- 950 - spojenectví Oty černého a Boleslava I.
- 955 – tažení proti maďarům.
- Války ve spojenectví s Otou, zvětšení vojenské hotovosti, roste beneficiární družina kolem Boleslava I. a expanze na východ.
- Po celou vládu se snaží vymanit z vlivu Řezenské diecéze a usilují o její založení v Praze.
- 938 - počátek budování kultu světce Václava – translace ostatků do Prahy.
- 973 - založení pražského biskupství – první biskup Dětmar, druhý Vojtěch, první klášter Benediktinek při bazilice svatého Jiří.
- 981 – konec expanzivní fáze Přemyslovců na východ – ruský kníže Vladimír obsadil přemyslovské državy ve Volyňsku na Kyjevské rusi.
- 995 - Vyvraždění Slavníkovců – sjednocení země pod nadvládou Přemyslovců.
- 997 – mučednická smrt biskupa Vojtěcha na misijní cestě v Prusku.
- 999 – před smrtí Boleslava II. založen druhý klášter v Čechách na ostrově u Davle-Benediktinská řehole z dolnoaltašského kláštera, který v roce 975 Boleslav II. vyplenil. Úlitba jeho svědomí před smrtí.
Počátek 11. století krize české státnosti - boj o moc s poláky - Boleslav Chrabrý, Vladivoj, Boleslav III. Ukrutný, Jaromír, Oldřich... doba neuvěřitelných krutostí!!!!