Národní numismatická epopej uvádí jako první na světě projekt zlatých a stříbrných pamětních mincí a historických medailí. Pamětní medaile i mince jsou s historickou ražbou. Jde o investiční zlato a stříbro nejen pro vášnivé sběratele.
Kolekce historických medailí - Jeruzalémské království
7. června 1099 spatřilo křižácké vojsko Jeruzalém s Božím hrobem. Egyptská posádka vyhnala křesťany, otrávila studně za hradbami a uskladnila ve městě zásoby. Řady křižáků po dvou letech prořídly.
Před Jeruzalémem stanulo 1200 rytířů a 11 000 pěšáků a to nestačilo na obklíčení města. Rozložili se od Herodesovy brány až k hoře Sión před severními a západními hradbami u rybníku Siloe. Nebyla zde píce pro koně a těžko sháněli potraviny. Věděli, že z Egypta táhne na pomoc obleženým veliké vojsko.
Bylo nutné podstoupit brutální, krvavý útok bez ohledu na ztráty a do Svatého města se probojovat. Za pět dní zaútočili, ale bez dřeva ke stavbě dostatečného množství žebříků byli odraženi.
Kolekce pamětních mincí – „Svatá“ válka v Jeruzalémě – Poslední tažení 1099
Vojsko bylo na pokraji zoufalství. 17. června přistálo několik janovských a anglických lodí v přístavu v Jaffě, který muslimové opustili. Lodníci se vydali pěšky do Jeruzaléma s potravinami a materiálem ke stavbě obléhacích strojů.
Tankréd zajistil dostatek dřeva z lesů v Nábulusu. Pak si Raimund a Gottfried vystavěli pohyblivé věže. Bylo rozhodnuto zaútočit 13. července.
Obránci metali proti útočníkům řecký oheň, který bylo možné udusit pouze pískem. Křižáci zaútočili současně ze tří stran. Gottfried od Herodesovy brány na severní straně hradeb, Raimund z jihu a Tankréd vedl útok ztečí ze žebříků ze severozápadu poblíž Božího hrobu.
Provensálci v dostřelu obránců zaházeli příkop.
14. července byla Raimundova věž na dotek hradeb, kde měla stanoviště elitní část egyptské posádky. Lotrinkové s Gottfriedem se spojili s cimbuřím zrána 15. července. Probojovali se na hradby a jakmile vyčistili tento úsek, ostatní se drali za nimi po zlézacím žebříku. Pozice udrželi do chvíle, kdy se jim podařilo otevřít bránu svatého Štěpána. Potom vtrhli do města Gottfriedovi a Tankrédovi vojáci. Obránci prchali směrem k chrámu v jihovýchodní části města, ale Tankréd jim nedovolil zatarasit vrata a obránci se mu vzdali. Tankréd dal vztyčit svou korouhev.
Vzdor pokračoval
V té chvíli ještě vzdorovali muslimové na hoře Siónu. Byli to vycvičení a chladnokrevní vojáci. Když se dozvěděli o prolomení obrany, stáhli se do Davidovi věže, kde byla pokladnice s jejich žoldem a nabídli ji Raimundovi jako výkupné za své životy. Raimund nabídku přijal, vztyčil svou korouhev a nechal vojáky vypochodovat z města.
Tip: Jedinečná příležitost nejen pro sběratele - stříbrné a zlaté sběratelské mince na téma Největší Křižáci a Templáři.
Jinde trvala urputná a nelítostná řež. Křižáci vraždili zajaté nepřátele z čiré řevnivosti, i když se vzdali jinému veliteli. Tak byli zmasakrováni Tankrédovi zajatci v chrámové mešitě což Tankréda rozzuřilo.
Měli to na svědomí tafurové, což byly zbytky z výpravy blouznivců a organizátorů pogromů, která byla rozprášena už na počátku tažení a po celou dobu se chovala zcela nevypočítavě. Na jedné straně dělali ze své bídy ctnost, na druhé straně je však poháněla obyčejná hamižnost. Sami vůdci je nedokázali ovládat a nikdy mezi ně nevstupovali beze zbraně. Spolehlivě vyplenili každé dobyté město, znásilňovali a vraždili všechny, co se jim dostali pod ruku. Ve skutečnosti se tato výprava stala takovou, jakou jí chtěla mít nenávistná lidská lůza. Válkou za vyhubení „čubčích synů“, jak tafurové říkali muslimům.
Synagoga byla vypálena i s židovskou obcí, protože Egypťané Židům dovolili zůstat a křesťany vyhnali. Byl to důkaz jejich spojenectví. Muslimové byli pobiti všichni. Nebyl ušetřen nikdo, včetně dětí.
Po bitvě křižáci vzdávali díky u Božího hrobu. Město bylo prázdné. Toho července zemřel papež Urban II., aniž se o osvobození Božího hrobu dozvěděl. Vyhnaný patriarcha zemřel krátce předtím na Kypru a legát z Puy byl už rok mrtev. A tak se sešla rada náčelníků, aby rozhodla o budoucnosti Svaté země.
