Sada pamětních mincí a medailí z ryzího zlata

Umění a sběratelství má v Čechách mimořádně dlouhou tradici. Dá se odpovědně říci, že tato tradice je pevně ukotvena od doby, kdy se Praha stala centrem evropského umění za doby vlády císaře Rudolfa II. Je potřeba si uvědomit, že základy Rudolfinských sbírek včetně sbírek pamětních mincí a medailí z ryzího zlata byly položeny již za jeho dědy, prvního Habsburka, který roku 1526 položil dynastické základy vládě trvající do roku 1918.

Ferdinand I. Habsburský byl prý laskavý a přístupný. Říkali mu prý přítel květin a zvířat, ale zajímala ho také věda a hudba. Také architektura patřila mezi obory, které ho mimořádně zajímaly. Zajímal se o minulost a dějiny. Díky této osobě vznikly na vídeňském dvoře tři sbírky, které se později staly trvalou inspirací i pro české prostředí. Byl to on kdo založil tradici sběratelství pamětních medailí a mincí v habsburské středoevropské větvi.

Tato sbírka mincí a medailí nejen z ryzího zlata byla císařovou zálibou a chloubou a její základ zřejmě tvořily zděděné kusy nebo dary. Později už narůstala systematicky a to akvizicemi z různých částí světa. Mincovní muzeum vzniklo v Hofburgu už v 50. Letech tedy o 10 let dříve než slavný mnichovský „Münzhof“.

 

 

Nejen sady pamětních mincí a medailí

Druhou Ferdinandovou sbírkou byla knihovna. Sám se pak finančně podílel například na vydání Mattioliho herbáře – jinak Bylináře. Mattioli byl italský botanik a lékař, který přišel do Prahy už v roce 1554 a staral se o zdraví Ferdinanda I., arcivévody Ferdinanda II. a Maxmiliána II. Už v 50. letech se zmiňuje také třetí Ferdinandova sbírka a to „kunstkomora“, kterou nelze chápat jen jako soubor klenotů a insignií. Obsahovala také obrazy, miniatury a objekty uměleckého řemesla. Na Pražském hradě pracovali pro Ferdinanda reprezentanti různých řemesel. Zlatníci, tapecíři, truhláři a další profese o jejichž produkci víme mnohem méně než o dílech malířů a sochařů. V díle Ferdinanda I. pak pokračoval jeho syn arcivévoda Ferdinand II.

Tato pozoruhodná osobnost byla už v osmnácti letech poslána do Prahy, kde byl pověřen správou Českých zemí. Za jeho přítomnosti se rozběhla čilá stavební činnost v duchu renesance a hlavní západní středověké hradby z doby Přemysla Otakara II. ustoupily stavbě renesančně pojatého křídla arcivévody Ferdinanda. V této době se tedy definitivně mění tvář tzv. „druhého nádvoří“ a to v duchu rezidenčním a reprezentativním. Staré fortifikační stavby byly strženy a 10 metrů široký a 8 metrů hluboký příkop zasypán. Politické a dynastické důvody snad mohly arcivévodu Ferdinanda II. stavět proti svému synovci Rudolfovi II., ale jako milovník umění a sběratel byl císařův strýc pro mladého panovníka jedním ze vzorů hodných následování. Takto byly položeny v Čechách základy mnoha vědních a uměleckých oborů, jež pak doba Rudolfínská dovedla až k výšinám sběratelství a Praha se stala skutečným uměleckým centrem z čehož těží až do dnešních dnů.