Zlato slouží zpravidla k uchování hodnoty a historicky je v dlouhodobém horizontu vnímáno jako nejvýhodnější investice. Cena zlata stále stoupá a souvisí to s uvolňováním světové měnové politiky po celé 20.století. Tato investice do zlata může mít mnoho podob. Buď je to zlato investiční v podobě zlatých cihel a nebo investice do uměleckého zlata v podobě zlatých mincí nebo zlatých pamětních medailí. Není náhodou, že všechny světové státní banky uchovávají zlaté poklady právě tímto způsobem. Buď ve zlatých cihlách, prutech, zlatých mincích nebo zlatých medailích.
Například v době založení Československé republiky vznikl tzv. „zlatý poklad republiky“. V té době se využilo vlasteneckého nadšení a v tomto pokladu se sešlo 94 250 zlatých mincí a medailí.
Zlatý poklad republiky
V době před Mnichovem měla Československá republika zhruba 90 tun zlata. V době rozdělení Československa bylo v sejfech Státní banky 102 tuny zlata, při čemž Česká republika získala 63,289 tun zlata a Slovenská republika 39,137 tun zlata. V současné době se odhaduje, že Česká republika má držení asi 13-14 tun zlata. Většina zlata byla v roce 1998 vyměněna za německé dluhopisy.
Zatímco drtivá většina centrálních světových bank zlato skupuje, Česká republika ho vyměnila. Největší množství zlata na světě je v držení USA, uvádí se okolo 8 000 tun zlata, Německo 3500 tun zlata. Slovensko má v držení okolo 35 tun zlata, což je více než Česko. Vzhledem k množství, které se v sejfech naší státní banky nacházejí, je pravděpodobné, že to co tam zůstalo jsou právě historické pamětní mince a medaile, tedy umělecké zlato.
Je tedy patrné, že právě umělecké ražby ve zlatě jsou právě tím nejvýhodnějším uchovatelem hodnoty. Taková investice do uměleckého zlata je tedy nejen rozumná a podložená historickou zkušeností, ale i památkou s mimořádnou výpovědní hodnotou, která se dědí z generace na generaci.